Nikdy bych netušila, že informační technologie bude něco pro mě. Protože celý život jsem vyrůstala s maminkou, takže bych ani nikdy nevěděla, že se budu někdy zajímat o informační technologie. Nikdy to nebylo nic pro mě. Nebyla jsem takový technický typ, takže jsem třeba ani ve dvaceti letech ještě neuměla vyměnit třeba žárovku v lustru. Kolikrát jsem ani nevěděla, jak patří baterky do nějaké hračky anebo do nějakého přístroje. Takže jsem se o to ani tak moc vůbec nezajímala. Spíše jsem se zajímala o módu a kosmetiku. Jenomže potom taky nastal ten čas, kdy jsem informační technologie musela prostě chtě nechtě pochopit. A to kvůli škole.
Šla jsem totiž studovat vyšší odbornou školu, kdy jsem měla taky informatiku. A mě to vůbec nebavilo a nedokázala jsem pochopit různé věci, které jsme pochopit ve škole samozřejmě měli. Pak jsem si řekla, že si raději vezmu nějaký kurz, abych se informatiku a taky informační technologie dále naučila. Já vám musím říct, že učení bylo opravdu složité. A na kurzu nás bylo asi patnáct účastníků.
Takže bylo logické, že se nám učitel nemůže věnovat úplně naplno, když nás je v kurzu opravdu hodně. A byla jsem z toho nešťastná. Protože za měsíční kurz jsem dala tři tisíce korun. A vy by se možná říkáte, že je to málo. Že informační technologie a důležitá. Jenomže já jsem byla studentka a peněz mám málo. A sice jsem se něco málo na tom kurzu naučila, ale stejně jsem se ještě musela u kamaráda doučovat, co to vůbec informační technologie znamená a k čemu je dobrá. A když už jsme u informační technologii, tak vy jí rozumíte a víte o čem to je? Proč je vůbec důležitá, abychom ji uměli? Víte, doba jde dopředu, tak by se měl i člověk tomu podřídit. Chápu, že někomu to nemusí být po chuti, hlavně starším lidem. Třeba moje babička se stále nad IT rozčiluje.